LAZARE

Jak ale takový projekt vlastně vznikl a jak v praxi může taková myšlenka fungovat?

Vše začalo v roce 2006, kdy Étienne a Martin, dva mladíci z Paříže, pohnuti soucitem k mnoha lidem na ulici, otevřeli první sdílený byt. Společně s nimi ho sdíleli další tři lidé bez domova. Dohoda o společném bydlení spočívala v tom, že každý z nich dostane svůj vlastní pokoj, budou se navzájem o sebe starat a společně se modlit. Hned na začátku byla stanovena velmi jednoduchá pravidla: všichni se scházeli jeden večer v týdnu na společnou večeři, všichni měli na starosti jeden ze společných úkolů (nakupování, vaření, úklid, účetnictví atd.) a každý platil rovný finanční příspěvek za bydlení. Mladí pracující se také zavázali ke společné modlitbě každý všední den ráno. „Společně jsme prožili několik opravdu krásných chvil, diskusí a objevů, ale také mnoho výzev, omylů a velkého rozčilení. Ti, kdo projekt rozjížděli, vždy přiznávali své vlastní pokorné slabosti.“ říká jeden ze zakladatelů.

Étienne a Martin si nechtěli tuto zkušenost nechat pro sebe a proto v roce 2008 otevřeli nedaleko další dům s 20 lidmi. V roce 2009 ho následoval další, kde poprvé v rámci domu bydlela i podporující rodina, která se stala nedílnou součástí každého dalšího místa.

Étienne měl touhu tento projekt rozšířit za hranice Paříže a proto se s organizací Association pour l’Amitié, pod kterou do této doby projekt fungoval, domluvil na založení nové organizace, která se bude věnovat expanzi mimo Paříž. A tak se zrodil Lazarus!

První dům pod novou „značkou“ vznikl v roce 2011 v Lyonu, následovaný domem v Nantes roku 2012. Od té doby se Lazare domy rozšířily do více než 15-ti měst po Francii, Belgii, Španělsku, Švýcarsku a Mexiku.

Lazare bojuje proti sociálnímu vyloučení spojováním mladých lidí a lidí bez domova pod jednu střechu, kde vytváří komunitu a přátelství. Jeho vizí je vytvářet svět, kde se bohatí a chudí setkávají, aby společně znovu začali a rostli skrze sílu přátelství.  Každý Lazare dům se skládá z bytu pro podporující rodinu, která plní úlohu správců domu a pomáhá vytvořit příjímající prostředí, a z mužského a ženského bytu pro 6 až 10 lidí. Ve většině domů se také nachází kaple a společná místnost pro pořádání různých akcí a setkání. Každý zájemce o bydlení v domě se zavazuje plnit jednoduchá pravidla, která obsahují společnou večeři jedenkrát týdně, podílení se na domácích pracích (úklid, nákup apod.), žádný alkohol, drogy nebo násilí a platbu nájemného, které je pro všechny stejné. Mladí pracující se navíc k tomu zavazují ke společné ranní modlitbě. A to je vše. Přátelství, svoboda, jednoduchost, věrnost, charakter, cílevědomost a přijetí zranitelnosti - to jsou základní hodnoty Lazare projektu. Nad to vše se každý dům snaží žít komunitní život, který zahrnuje společné jídla, výlety, dovolené, podporu v hledání práce a také ve vydávání svědectví, kterým inspiruje všechny naokolo.

Aby celý ekosystém bydlení a komunity mohl fungovat jsou v něm zapojeny další subjekty, které pomáhají chodu celého domu. Mezi ty nejdůležitější patří logistický tým, podporující rodina, poradní výbor a sociální partneři.

Naše zkušenost

Společně s rodinou jsme se koncem října vydali do francouzského Nantes, kde byl v roce 2012 založen v pořadí druhý Lazare dům. Našemu rozhodnutí návštěvy předcházel kontakt s Philippem, který má na starosti mezinárodní rozvoj projektu a jeho pozvání k návštěvě. Když jsem před dvěmi lety poprvé narazil na projekt Lazare, zdálo se mi neuvěřitelné a fascinující, že něco takového funguje. Takže když přišla nabídka osobně zažít atmosféru jednoho z domů, rozhodnutí na sebe nenechalo dlouho čekat.

To proč jako místo návštěvy bylo vybráno zrovna Nantes je také hlavně z důvodu toho, že Philippe, náš hostitel a průvodce, v Lazare domě společně s dalšími 13 lidmi pracuje. V Nantes je totiž také kancelář celého projektu, který se stará o běh asociace. Bylo úžasné vidět kancelář plnou nadšených lidí, kteří zajišťují chod celého projektu a jeho expanzi. Využili jsme také toho, že podporující rodina odjela na dovolenou, a my tak mohli na dvě noci přespat v jejich bytě. Na první dojem na mě dům i byt udělal velmi svěží dojem. Působil velmi mladistvě, jako kdyby tu opravdu žili mladí lidé. Budova prošla před deseti lety kompletní rekonstrukcí za cca 1,4 mil Eur, která upravila bytové prostory na kapacitu 40 osob a také pro další potřeby Lazare komunity. Byt podporující rodiny byl velmi útulně zabydlený a zároveň obří. Však v něm taky bydlí rodina se čtyřmi dětmi. V přízemí domu se nacházely kanceláře projektu, kaple a velká společná místnost s kuchyní. 

Následující den jsme měli možnost seznámit se s lidmi, kteří se starají o běh Lazaru. Ve Francii je Lazarus celkem dobře známý i díky podpoře známých osobností z francouzského showbyznysu, světově známé jachtařky, prezidenta Macrona nebo papeže Františka. Měl jsem možnost sdílet svoje pozadí práce pro Františkovu ekonomiku a rozhodnutí spojit se s Lazare projektem. Shodou okolností v ten den měla přijít fotografka vyfotit nějaké promo fotky a tak jsme s rodinou dostali oficiální mikiny a zapozovali na pár fotkách i s Kristiánem. Kristián je bývalým bezdomovcem, kterého Lazare postavil na nohy a je teď dokonce součástí jeho týmu.

Dům v Nantes má ještě jednu specialitu. Je jí byt v rámci projektu Marta a Marie, který je určený pro sdílené bydlení mladých pracujících žen a samoživitelek v požehnaném stavu. Jeden rok bydlení by jim měl pomoct v čase před a po porodu k nabrání sil a k posunu do nového stálejšího ubytování.

Večer jsme byli pozváni na jídlo do druhého Lazare domu, který je jen o jednu ulici vedle. Opět se nám dostalo velmi vřelého přijetí a dobrého jídla. Jde o dům, který se otevřel v minulém roce a který ubytovává 14 lidí. Specifikem tohoto domu je, že v něm nejsou sdílené byty, ale pouze malé jednolůžkové pokoje s útulnou kuchyňkou a sprchou. Nechybí ale samozřejmě velká kuchyně a prostory pro společnou večeři a setkávání. Měli jsme se tu možnost setkat s Emanuelem, který v minulosti žebral na ulici u jednoho pekařství. Peníze, které si vyžebral vždy směnil v pekařství za pečivo. Díky Lazaru se mu podařilo postavit opět na nohy a bude se vracet do pekařství. Už ne jako žebrák, ale jako zaměstnanec. Emanuel je totiž vyučený cukrář a díky pomoci Lazaru se může vrátit do své původní profese.

Druhý den naší návštevy ve Francii jsme se setkali s podporující rodinou druhého Lazare domu v Nantes. Podporující rodina plní funkci „správců domu”. To znamená, že se starají, aby v domě byla příjemná a přijímající atmosféra a byly dodržovány základní pravidla domu. Jsou zodpovědní za výběr ubytovaných a také bohužel za jejich propuštění v případě, že soužití v domě nefunguje podle domluvy. Role rodiny je v Lazaru velmi důležitá. Je jí věnována dostatečná péče, aby mohla vykonávat službu v Lazaru a zároveň měla prostor pro vlastní rodinný život. Proto má k dispozici i supervizi, s kterou konzultuje záležitosti spojené s chodem domu. Jeden z manželů podporující rodiny se Lazaru věnuje dobrovolně na půl úvazek. Kompenzací je jim snížený nájem. 

Obdivovali jsme příběh rodiny druhého domu v Nantes, protože i když jsou oba povoláním ekonomové, stali se podporující rodinou nově vznikajícího domu (což je vždycky náročnější). 

Třetí den, který byl zároveň našim posledním dnem v Nantes, jsme byli pozváni na návštevu od osmičlenného mužského sdíleného bytu. Přijetí v jejich obrovském bytě bylo velmi vřelé. Ukázali nám jejich celý byt, jednotlivé pokoje a chvíli jsme s nimi poseděli v společném obyváku propojeném s kuchyní. Celým bytem se linula krásná vůně pečeně, protože zrovna vařili společnou večeři. Jeden mladík, jehož jméno si bohužel už nepamatuji, který nás provázel bytem, měl zajímavý životní příběh. Ač jsem si původně myslel, že jde o mladého pracujícího, po rozhovoru s ním jsem zjistil, že je stále ve výkonu trestu. Jen díky lokalizačnímu náramku na noze a dodržování jeho domácího vězení, které může opustit jen do práce, může být součástí Lazare komunity. Z jeho radostného výrazu tváře mi bylo jasné, že je šťastnější zde.

Celý pobyt v Nantes a setkání s lidmi z Lazare projektu pro nás bylo velkým požehnáním. Vidět v praxi jak něco takového může fungovat, je sto oproti jedné, než o tom jen slyšet a nechápavě kroutit hlavou. Lazare je pro mě ozvěna budoucnosti, jak by měli vypadat sociální služby zítřka. Naše společnost si zvykla, že na sociální problémy jsou tu speciální služby, které neduhy naší doby efektivně vyřeší. Dokud ale každý z nás nepříjme alespoň základní spoluzodpovědnost za své bližní, nemůžeme čekat, že se situace radikálně zlepší. Sociální pracovnící jsou pro mě opravdu hrdinové první linie, kteří dělají důležitou práci za minimální odměnu. Rád bych, aby jsme v duchu Lazare projektu všichni objevili kousek sociálního cítění, které v sobě máme, a dotkli se bolesti druhých lidí. Jen tak ji totiž budeme moct uzdravit a společně s ní i celou naši společnost.

Josef Zvoníček, 18. 1. 2023, Časopis Nové Město