Milí mladí lidé, každá teorie je částečná, omezená, nemůže si činit nárok na úplné vystižení či vyřešení protikladů. Stejně tak každý lidský projekt. Skutečnost vždy uniká. Jako mladému jezuitovi se mi tedy tato myšlenka jednoty protikladů zdála být účinným paradigmatem pro pochopení role církve v dějinách. Když se nad ní však zamyslíte, je užitečná i pro pochopení toho, co se děje v dnešní ekonomice. Velké a malé, chudoba a bohatství a mnoho dalších protikladů je i v ekonomice. Ekonomika jsou stánky na trhu i centra mezinárodních financí; je tu konkrétní ekonomika tvořená tvářemi, pohledy, lidmi, malými bankami a podniky a je tu ekonomika tak velká, že se zdá být abstraktní, nadnárodních korporací, států, bank, investičních fondů; je tu ekonomika peněz, prémií a velmi vysokých platů vedle ekonomiky péče, lidských vztahů, platů příliš nízkých na to, aby se v ní dobře žilo. Kde je shoda mezi těmito protiklady? Nacházíme ji v autentické povaze ekonomiky: být místem začlenění a spolupráce, neustálého vytváření hodnot, které mají být vytvářeny a obíhat s ostatními. Malé potřebuje velké, konkrétní abstraktní, smlouva dar, chudoba sdílené bohatství.

Nezapomínejte však, že existují protiklady, které harmonii vůbec nevytvářejí. Ekonomika, která zabíjí, se neshoduje s ekonomikou, která vydělává na živobytí; ekonomika obrovského bohatství pro několik málo lidí se zevnitř nesladí s příliš mnoha chudými, kteří nemají jak žít; gigantický obchod se zbraněmi nikdy nebude mít nic společného s ekonomikou míru; ekonomika, která znečišťuje a ničí planetu, nenajde syntézu s tou, která ji respektuje a chrání.

Právě v těchto poznatcích spočívá jádro nové ekonomiky, ke které se hlásíte. Ekonomika, která zabíjí, vylučuje, znečišťuje, produkuje válku, není ekonomikou: jiní ji nazývají ekonomikou, ale je to jen vakuum, absence, je to nemoc, zvrácenost ekonomiky samotné a jejího poslání. Zbraně vyráběné a prodávané pro války, zisky na kůži těch nejzranitelnějších a nejbezbrannějších, jako jsou ti, kteří opouštějí svou zemi při hledání lepší budoucnosti, vykořisťování zdrojů a národů, které kradou půdu a zdraví: to vše není ekonomika, není to dobrý pól reality, který je třeba udržovat. Je to jen šikana, násilí, je to jen dravé nastavení, od něhož se má lidstvo osvobodit.

Rád bych navrhl druhou myšlenku, která je mi velmi blízká a souvisí s tím, co jsem vám právě řekl o vnitřním napětí v ekonomice: ekonomika země a ekonomika cesty. Ekonomika půdy vychází z prvního významu slova ekonomika, tedy z péče o domov. Domov není jen fyzické místo, kde žijeme, ale je to naše společenství, naše vztahy, jsou to města, která obýváme, naše kořeny. V důsledku toho je domov celý svět, ten jediný, který máme, svěřený nám všem. Už tím, že jsme se narodili, jsme povoláni stát se správci tohoto společného domova, a tedy bratry a sestrami všech obyvatel země. Hospodařit znamená starat se o společný dům, a to nebude možné, pokud nebudeme mít oči vycvičené vidět svět od periferie: pohledem vyloučených, posledních. Doposud byl vnucovaný pohled na dům pohledem mužů, mužů, zpravidla západních a severních. Po staletí jsme vynechávali - mimo jiné - pohled žen: kdyby byly přítomny, přiměly by nás vidět méně zboží a více vztahů, méně peněz a více přerozdělování, více pozornosti k těm, kdo mají a nemají, více reality a méně abstrakce, více těla a méně řečí. Nemůžeme nadále vylučovat odlišné pohledy z ekonomické praxe a teorie, stejně jako ze života církve. Proto mám zvláštní radost, když vidím, kolik mladých žen je protagonistkami Františkovy ekonomie. Integrální ekonomie je taková, která se dělá s chudými a pro chudé - ve všech ohledech, v nichž je dnes člověk chudý - vyloučené, neviditelné, ty, kteří nemají hlas, aby byli slyšet. Musíme být u toho, na chybách dějin a existence, a pro ty, kdo se věnují studiu ekonomie, také na myšlenkových peripetiích, které jsou neméně důležité. Položte si tedy otázku: Jaké jsou dnes peripetie ekonomické vědy? Nestačí myslet o chudých a pro chudé, ale s chudými, s vyloučenými. I v teologii jsme příliš mnohokrát "studovali chudé", ale málo jsme studovali "s chudými": z objektu vědy se musí stát subjekty, protože každý člověk má co vyprávět, má myšlenku o světě: první chudobou chudých je být vyloučen z možnosti vyjádřit se, vyloučen ze samotné možnosti vyjádřit myšlenku považovanou za vážnou. Jde o důstojnost a úctu, které jsou příliš často upírány.

Zde je tedy ekonomie cesty. Podíváme-li se na zkušenost Ježíše a prvních učedníků, je to zkušenost "Syna člověka, který neví, kam by hlavu složil" (Lk 9). Jeden z nejstarších způsobů popisu křesťanů zněl: "ti, kdo jsou na cestě". A když nám tak drahý František z Assisi zahájil svou revoluci, dokonce ekonomickou, pouze ve jménu evangelia, vrátil se jako žebrák, poutník: vydal se pěšky, opustil dům svého otce Bernardona. Jakou cestou se tedy mají vydat ti, kdo chtějí obnovit ekonomiku od kořenů? Cesta poutníků byla vždy riskantní, protkaná důvěrou a zranitelností. Ti, kdo se na ni vydávají, musí brzy poznat svou závislost na ostatních na této cestě: tak pochopíte, že i ekonomie je žebrákem jiných oborů a znalostí. A stejně jako poutník ví, že jeho cesta bude prašná, tak i vy víte, že společné dobro vyžaduje závazek, který vám zašpiní ruce. Jen špinavé ruce umí změnit zemi: spravedlnost je žitá, láska je ztělesněná a v solidaritě s výzvami v nich odvážně vytrváte. Být dnes ekonomy a podnikateli "Františkovými" nutně znamená být ženami a muži míru: nikoliv dávat si mír pro mír.

Drazí mladí lidé, nebojte se napětí a konfliktů, snažte se je obývat a polidšťovat, každý den. Svěřuji vám úkol střežit společný domov a mít odvahu na cestě.

Je to těžké, ale vím, že to zvládnete, protože už to děláte. Vím, že není okamžité začlenit vaše úsilí a sdílet vaše sny v rámci vašich církví a mezi ekonomickou realitu území, která obýváte. Realita se zdá být již nastavená, často nepropustná jako půda, na kterou příliš dlouho nepršelo. Nechybí vám trpělivost a vynalézavost, abyste o sobě dali vědět a postupně navázali stabilnější a plodnější spojení. Touha po novém světě je rozšířenější, než se zdá. Neuzavírejte se do sebe: oázy v poušti jsou místa, k nimž musí mít každý přístup, křižovatky, na nichž se lze zastavit a z nichž lze odejít jinak. Zůstaňte tedy otevření a hledejte s odhodláním a nadšením své kolegy, své biskupy, své spoluobčany. A v tom, opakuji, ať jsou chudí s vámi. Dejte hlas a tvar lidu, protože konkrétnost ekonomiky a řešení, která studujete a s nimiž experimentujete, se týkají života všech. Je pro vás více místa, než se dnes zdá. Proto vás žádám, abyste zůstali aktivně jednotní a na operativních otázkách budovali skutečné mosty mezi kontinenty, které lidstvo nadobro vyvedou z éry kolonií a nerovnosti. Dejte tváře, obsah a projekty univerzálnímu bratrství. Buďte průkopníky zevnitř ekonomického a obchodního života integrálního lidského rozvoje.

Věřím vám a nikdy nezapomeňte: mám vás moc rád.

František